Zajímavého koníčka má pracovník Lesního družstvo obcí Přibyslav Václav Augustin. Čtyřicet let se věnuje sokolnictví, tedy zvláštnímu způsob lovu pomocí vycvičených dravců, především sokolů, jestřábů a orlů.
Jde o tradiční oblast lovectví, která používá své vlastní metody, úlovky a filozofii. Také Václav Augustin, který v přibyslavském družstvu vede lesní správu Staré Ransko, přispěl k tomu, že v roce 2010 organizace UNESCO české sokolnictví zapsala na seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.
Rodák z Oudoleně nyní vydal již pátou knihu o sokolnictví. Výpravná obrazová publikace vyšla v nakladatelství Český Těšín, na 168 stranách má 250 fotografií dravců a lidí okolo nich.
Autor v ní cituje téměř tisíc let starý výrok císaře římského, krále sicilského a jeruzalémského Fridricha II. Štaufského. - „Sokolnictví by mělo být povýšeno na umění, protože je to jediný oduševnělý způsob lovu, který svou povahou patří ke skutečnému umění. Lidé mohou čtyřnohého tvora ovládat násilím a jinými prostředky, zato ptáka, který krouží vysoko ve vzduchu, může zajmout a vycvičit jen lidský duch.“
Václav Augustin do sokolnického umění zasvěcuje svoji rodinu. Na titulu knihy to dokládá krásná fotografie od Vlastimila Rašky. Čtrnáctiletá vnučka Nely a osmnáctiletý vnuk Matyáš drží křížence raroha velkého a sokola loveckého, jejich dědeček na ruce má sovici sněžní.
Ivo Havlík